M U S Í Š  J Í T   **1644

        AMI                                               DMIH  
1.      STŮJ! JEŠTĚ ROZHLÍDNI SE KOLEM, TENHLE POKOJ BUDE SÁM,
                E                                     AMI  
        JEŠTĚ POBUĎ S TÍMHLE STOLEM, SEDNI NA OKENNÍ RÁM,
                A           A7                           DMI  
        JEŠTĚ JEDNOU OTOČ SVĚTLEM, ABYS PROHLÍDLA SVŮJ KOUT,
                G            G7                            C  
        JEŠTĚ POHLAĎ TÁTŮV BETLÉM, S KTERÝM NIKDO NESMĚL HNOUT,
          AMI                                          DMI  
        JEŠTĚ POHLEĎ, JAK SE TENČÍ V KALENDÁŘI POČET STRAN,
               E                                    ADIM  
        ŠKODA ŽE UŽ NEJSI MENŠÍ, ŽE JSOU OKNA DOKOŘÁN.
                                           E             AMI  
        MOTÝL ZVENČÍ DOVNITŘ VLÍT, MŮŽEŠ ZŮSTAT, MŮŽEŠ JÍT.


2.      JEŠTĚ JEDEN TICHEJ POVZDECH, TAHLE PELEST BYLA TVÁ,
        JEŠTĚ NAPIŠ PRSTEM PO ZDECH, MALÝ JMÉNO, MALÝ JÁ,
        JEŠTĚ LISTUJ V KNIZE HOSTŮ, VEZMI HERBÁŘ DO DLANÍ,
        JEŠTĚ ZA TREST TROCHU POSTŮJ, ZA SVÝ VZPURNÝ CHOVÁNÍ.
        JEŠTĚ JEDNOU ZAZVOŇ ZVONCEM, JAKO KDYŽ BYL ŠTĚDREJ DEN,
        A ZA PŘÍBĚH S ŠŤASTNÝM KONCEM, PŘIPIŠ "NEVĚŘ" S VELKÝM "N".
        MOTÝL S VĚTREM DOVNITŘ VLÍT, MŮŽEŠ ZŮSTAT, MŮŽEŠ JÍT.

        AMI                                                 DMI  
3.      A PAK VZPOMEŇ CO TĚ NUTÍ, NAVŽDY PLÁCHNOUT Z TĚCHTO MÍST,
               G                                           C  
        NA TU KŘIVDU S HOŘKOU CHUTÍ, KTEROU NELZE NELZE SNÝST,
                              C7                            F  
        KDO TY MÍSTA ZMĚNIL V KLEC A ZBOŘIL BRÁNU KE ŠTĚSTÍ,
                   E                         E7      AMI  
        KDO TĚ NAZVAL LEHKOU HOLKOU A TVOU LÁSKU NEŘESTÍ
                                                     DMI  
        TOLIK ŠPÍNY TOLIK BLÁTA, ANI JEDEN VLÍDNEJ TÓN,
                     G                                   C  
        TO SNAD NEBYL VLASTNÍ TÁTA, TO SNAD VŮBEC NEBYL ON.
        JAK TA RÁNA, JAK SE ZHOJÍ, JAK TO ZPÁTKY VŠECHNO VZÍT,
        MÁŠ JAK MOTÝL MOŽNOST DVOJÍ, MŮŽEŠ ZŮSTAT, MŮŽEŠ JÍT.

4.      JE VŠAK POZDĚ VŠECHNO POMIŇ, DARMO SMLOUVAT - NEVÍŠ S KÝM,
        ŽÁDNÝ ODPUSŤ, ŽÁDNÝ PROMIŇ, BĚŽ A CHVÁTEJ ZA TÍM SVÝM,
        TEĎ JDE O TVÝ PRÁVO ŽÍT,
        HEJ, HLE MOTÝL K NEBI VZLÍT, NESMÍŠ ZŮSTAT, MUSÍŠ JÍT!