T A K   J Á   S E   L O U Č Í M    -   BOBEK                 **0740
        A                                   D  
1.      JAK MONZUN PROŠEL JSEM CELÝ SVĚT A VELKOMĚSTO ZNÁM UŽ NAZPAMĚT,
                   A                               E  
        A VE VŠECH ŽIL JSEM SÁM, CHLADNÝ JAK JIŽNÍ PÓL,MOŽNÁ I VÍC,
        A                                  D  
        MĚ ŽÁDNÁ ŽENA DLOUHO NEZDRŽÍ,MÁM SVŮJ CÍL,DOKUD DÝCHÁM MÁM PROČ ŽÍT
        A                       E           A  
        NEZNÁM SMŮLU, SMUTEK A KAŠLU NA SVĚTOBOL.
                D                                       A  
REF.:   JEDINÝM ZÁKONEM MI BYLO CHLADNÉ RÁNO, V KTERÉM ZAČÍNALA MÁ NOVÁ POUŤ
                  D                                        A  
        NA HRÁZI PŘÍSTAVNÍ, KDE JSEM POSTÁVAL JAK PRÁZDNÝ ŠÍF,
                D                                       A  
     DÁLKA NEKONEČNÁ TO SE JEN KRÁSNĚ ŘÍKÁ,DOKUD NEZKUSÍŠ JAK JÁ PO NÍ PLOUT
             H7                                         E  
        SKONČÍ TAM, KDE TVÉ KROKY ZASTAVÍ DÍVČÍ BOKY, PROBUDÍ TVÉ SVĚDOMÍ.
                    D                             A  
        TAK JÁ SE LOUČÍM, UŽ MĚ NEBUDETE VÍDAT, LOUČÍM SE SVÝM SOUŽENÍM,
        D                                       A        E   A  
        LOUČÍM SE, ŽE NECHCI MĚSTA STŘÍDAT, [:POZÍTŘÍ SE OŽENÍM:].
2.      JÁ MĚL JSEM TO DÁNO V KRVI OD DĚTSKÝCH LET,
        ZNAL JSEM POUZE CESTU TAM A ŽÁDNOU ZPĚT,
        A MÉ RODIČE TO TRÁPILO, ŽE DĚLAL JSEM SI JEN CO JSEM CHTĚL,
        PRO MĚ KLID BYL VŽDYCKY VELKOU NEZNÁMOU,
        NĚKDY CHTĚL JSEM SE VRÁTIT DOMŮ ZA MÁMOU,
        A ŘÍCT JÍ, CO V MLÁDÍ JSEM ŘÍCT NEUMĚL.                 REF.: