+2      R Á K O S Í                                 **0321
        D           G           D           HMI   G       A    A7  
1.      KDYŽ RÁKOSÍ VĚTREM SE CHVÍ, DÝM NESTOUPÁ, KAŽDÝ TO VÍ,
                F#MI    G         F#MI  G          A  A7        D  
        ŽE BOUŘE ZLÁ SKLONÍ HLAVY NÁM, V TEN ČAS I JÁ POKÁNÍ ZNÁM.

2.      NA VODNÍ PLÁŇ, LEHÁ SI STÍN, HLADINA ZLÁ, ŠEDÁ JAK CÍN,
        UŽ NESKRÝVÁ POVAHU SVOU ZLOU, NEŽ PŘIJDE DÉŠŤ SPOJÍ SE S TMOU.

3.      UŽ PŘIŠEL DÉŠŤ, TVÁŘ NESKRÝVÁM, OMÝVÁ ZEM, TU VLÁHU ZNÁM
        I RÁKOSÍ VĚTREM ROZHOUPÁ, A V POTOCÍCH LISTÍ VYKOUPÁ

4.      DOKÁZAL DÉŠŤ LETNÍ TÍHU SMÝT, OMYL MI TVÁŘ, DUŠI NECHAL BÝT,
        V NÍ ROSTE STÍN, JAS JÍ UPÍRÁ, PŘED SLUNCEM MŘÍŽ PEVNĚ ZAVÍRÁ.