P O D Z I M N Í   V Í K E N D  ADUR-  SOUMRAK                 **0225
        C               F       G          C  
1.      SPADALO LISTÍ A CESTY UKRYL PRVNÍ SNÍH,
          DMI                           G          C  
        A V MNOHEJCH MĚSTSKEJCH OČÍCH KRAJ ZŘEJMĚ ZTICH,
        C               F          G       C  
        TAK SI TO MYSLÍ TI, KTEŘÍ DOMA SEDAJÍ,
                F               G       C  
        NÁM ANI ZIMNÍ VLOČKY POKOJ NEDAJÍ,
        DMI        G            C               F  
        SBALÍM SI CELTU SVOJI, KDYŽ VLAK ZAHOUKÁ,
                C          AMI    DMI             G          C  
        VÍKEND SPOJÍ NAŠE KROKY A VÍTR NÁM ZASE VLASY ROZFOUKÁ.
2.    UŽ PRAŽCE DUNÍ A PÍSNĚ ZNĚJÍ KRAJINOU,
        OBLÁČKY RYCHLE PLUJÍ NÁM NAD HLAVOU,
        V DUCHU SI ŘÍKÁM, CO JEŠTĚ VÍC SI MŮŽU PŘÁT,
        VŽDYŤ, PRO TY, S NIMIŽ JEDU, JSEM KAMARÁD.
        ZE STRÁNĚ JEŠTĚ SLYŠÍM, JAK VLAK ZASYČÍ
        DOLŮ SBÍHÁME OD TRATĚ A UŽ CÍTÍME JEN VŮNI JEHLIČÍ,

3.      POD ŠIRÝM NEBEM NÁS MĚSÍC VŽDYCKY VIDÍ SPÁT,
        V TU CHVÍLI NIKDO NECHCE MYSLET NA NÁVRAT,
        TAK UŽ TO CHODÍ, ŽE JEDNOU KONEC MUSÍ BÝT,
        TA PÍSEŇ LESA POŘÁD NÁM BUDE ZNÍT,
        POTLAČÍM SLZY V OČÍCH, KDYŽ VLAK VIDÍM STÁT,
        PROČ PAK NECHCE SE MI DOMŮ
        A JEN CHTĚL BYCH SE OD OHNĚ NECHAT HŘÁT.