Transponuj +1   Transponuj -1
C94 
       Z E L E N É   F R A N C O U Z S K É   P L Á N Ě  C94  **1819

        D                          G      EMI   
1.     TAK JAKPAK SE MÁŠ, WILLY, PŘÍTELI MŮJ, 
       A                     G                A   
       DOVOLÍŠ, JEN SI SEDNU DO STÍNU NA HROB TVŮJ. 
        D                          G      EMI   
       HORKÝM LETNÍM SLUNCEM JSEM ROZPÁLENÁ, 
         A                    G     D   
       CHODÍM CELÝ DEN A JSEM UNAVENÁ. 

              D                      EMI   
       PODLE NÁHROBKU VIDÍM, SLAVILS OSMNÁCT LET 
                  A         G    D               A   
       KDYŽ JSI V ZBYTEČNÉ VÁLCE OPUSTIL TENHLE SVĚT, 
       D                     EMI   
       DOUFÁM, ŽE ZEMŘEL JSI ČISTÝ A HNED, 
               A                     G             D   
       ŽE JSI NESTŘÍLEL PRVNÍ, KDYŽ PŘIŠEL ROZKAZ VPŘED. 
 
             A                      G        D   
R:     HRÁLY PÍŠŤALY K TOMU, NESLI TĚ ZPÁTKY DOMŮ 
       EMI                      G         D   
       A ZAZNĚLY SALVY, KDYŽ TĚ SPOUŠTĚLI NÍŽ 
              G                        A   
       A KDYŽ KNĚZ DĚLAL KŘÍŽ NAD TVÝM TĚLEM, 
             G            EMI         A  D   
       ZAČLY DUDY ZVOLNA HRÁT TESKNOU PÍSEŇ. 
       D                          G      EMI  
2.     ZANECHAL JSI TU DÍVKU NEBO SNAD ŽENU SVOU, 
       VZPOMÍNKY V JEJÍM SRDCI NIKDY_NEVYBLE_DNOU, 
       I KDYŽ_ZEMŘEL JSI_DÁVNO, PŘED _MNOHA LETY 
       V JEJÍCH OČÍCH JSI ZŮSTAL OSMNÁCTILETÝ. 
       D                      EMI  
       NEBO JSI POUHÝ CIZINEC BEZE JMÉNA 
                A        G              D  
       V DLOUHÉM SEZNAMU PADLÝCH, JEHOŽ PŘIPOMÍNÁ 
             D             D        DMI  
       ZAŽLOU TLÁ FOTKA CHLAPCE S HNĚ_DÝMA OČIMA, 
       KTERÁ NIKOHO DÁVNO UŽ NEZAJÍMÁ. REF: 
 
3.     NA FRANCOUZSKÝCH PLÁNÍCH VLČÍ MÁKY KVETOU, 
       BARVY ZE STRÁNÍ SVÍTÍ PESTROU PALETOU, 
       HORKÝ LETNÍ VÍTR ZAČAL OD MOŘE VÁT, 
       ŽÁDNÉ PUŠKY A PLYN, ŽÁDNÝ OSTNATÝ DRÁT. 

       JENOM TISÍCE KŘÍŽŮ TADY V PÍSKU STOJÍ 
       A SVÝM TICHÝM HLASEM K OBLAKŮM ŽALUJÍ, 
       ŽE Z TOUHY ČLOVĚKA VLÁDNOUT VZEŠLO UTRPENÍ, 
       ŽE ZNIČIL A PROKLEL CELÁ POKOLENÍ. REF