Transponuj +1   Transponuj -1
C71 
*1      S N Ě H U L Á K                                    **0229
        C                       DMI             C  
1.      Z OBLAKŮ TAK ČERNÝCH PADÁ NA ZEM BÍLÝ SNÍH,
        VLOČKY SPOLU TANČÍ, DOKUD NEUVÍZNOU V ZÁVĚJÍCH,
        C                 F                     C  
        MALÝ CAPART ZÁŘÍ, ŽE AŽ K NĚMU VLOČKY DOLETÍ,
                                DMI                C  
        A PAK OPATRNĚ ČEKÁ, AŽ MU JEDNA SPADNE DO DLANÍ.

        G                       F                       C  
REF.:   SMUTNÉ OČI SKLÁPÍ, JEDNU MALOU OTÁZKU V NICH MÁ,
        C                       DMI                     C  
        V DLANÍCH MÍSTO VLOČKY, ZBYLA MU JEN SLZA STUDENÁ.

2.      ZATOUŽIL TEN MALÝ, KAMARÁDA SNĚHOVÉHO MÍT,
        ZAVED BY HO DO POHÁDKY, VE KTERÉ UŽ DÁVNO TOUŽIL BÝT.
        A UŽ V DĚTSKÝCH DLANÍCH SNĚHOBÍLÝ PANÁK VYRŮSTÁ,
        UHLÍ MÍSTO OČÍ, NA HLAVĚ JEN STARÝ HRNEC MÁ.

REF.:   TICHÝ DĚTSKÝ ÚSMĚV, SNĚHULÁKA NA SVĚT PŘIVÍTAL,
        A UŽ SI SPOLU HRAJÍ, JAK SI TO TEN MALÝ VŽDYCKY PŘÁL.

3.      STARÝ DEN SE LOUČÍ, ZA CHVÍLI UŽ PŮJDOU DĚTI SPÁT,
        NA SNĚHOVÉ PLÁNI SNĚHULÁK VŠAK MUSÍ ZŮSTAT STÁT,
        ZA ROZKVETLÝM OKNEM CAPART DO TMY OČI UPÍRÁ,
        NEMÁ ANI ZDÁNÍ, KAMARÁD ŽE VENKU UMÍRÁ.

4.      NOVÝ DEN UŽ VSTÁVÁ, PROBOUZÍ SE V RANNÍCH TMÁCH,
        PO TVÁŘÍCH SE KOULÍ CAPARTOVI SLZY JAKO HRÁCH,
        OTÁZKU MÁ V OČÍCH, KAM ODEŠEL PŘÍTEL, KDO TO VÍ,
        NA ROZKVETLÉ LOUCE V LOUŽI LEŽÍ HRNEC DĚRAVÝ.